Otevřený turnaj v Pískové Lhotě: Memoriál Z. Fajmana – 17. ročník
Organizace: S. Písková Lhota – pánové J. Chlad + P. Mráz
Bylo jich pět
Pod taktovkou zkušeného koordinátora turnajových zájezdů L. Dudly vyrazila pětice dobrých chlapců z Lokomotivy na tradiční a prestižní turnaj (z hlediska okresu) do Pískové Lhoty. Letošního sedmnáctého ročníku memoriálu Z. Fajmona se zúčastnilo čtyřiatřicet hráčů různých výkonnostních kategorií. Sešli se zde plejeři od okresních soutěží až po divizi a druhou ligu.
Svůj den od počátku neměl „moderňák“ Jakub Heršálek, který se celým turnajem doslova protrápil a neškubnul ze čtyř špílů ani jeden set. Jako bonus ještě zapomněl peněženku v přilehlé hospůdce, kterou ovšem naštěstí včas nalezl jeho parťák Kokojan. „Nyní již nastal čas, abych dal na Tomášovu dobrou radu. Pokusím se tedy nahradit svůj rádoby moderní stolnětenisový styl pinčesem na vítězství,“ mrzutě konstatoval po svém vyřazení z útěchy herně „uzený“ „Herryman“. Naproti tomu David „Panák“ Rufer po absolvování skupiny „smrti“, kde v boji o třetí flek porazil nejlepšího seletického hráče Juvčenka, pokračoval v solidním herním projevu. Shodou okolností i dílem náhody posléze rozehraný Rufer narazil hned v prvním kole útěchy na přítele Heršálka. Toho potrestal bez ztráty setu, čímž herně paralyzovaného kamaráda poslal nekompromisně pod sprchu. Další špíl už ale houževnatý „Panák“ k vítězství nedotáhl, a to i přes několik vlastnoručně vybojovaných setbolů. „To byla bída, zpackal jsem to, toho jsem mohl dát, škoda těch neproměněných setbolů,“ sypal si popel na svůj kudrnatý a prošedivělý vlas zdrcený Rufer. Dalšímu nymburskému pánu „na holení“, jmenovitě Pavlovi „Plašanovi“ Plachému, se vedlo o poznání lépe. I přes noční nedodržení životosprávy totiž filantropický muž z Remanence stoprocentně využil příhodné skupiny a oba okresní nenasazené soupeře bez problémů porazil. Díky tomu se „Pavlík“ kvalifikoval do hlavního pavouka mezi šestnáctku nejlepších, tzv. finále A, kam postoupil ze druhého místa. Los byl rozjařenému Plachému i dále poměrně nakloněn. V osmifinále namotivovaný chlapík totiž vyfasoval relativně hratelného juniora z Pískovky Šimka. Sympatického mladíka „bombáta Plašan“ (útočný ping-pong pomocí hrubé síly) kousal dva sety, aby nakonec odešel poražen 1:3. „Jsem spokojený Pavlík, uhrál jsem si, co jsem chtěl a zastínil i šváru Davise, což mi medí,“ šklebil se spokojeně P. Plachý, který dobře vyladil svoji rozháranou sportovní psychiku nočním rodinným jucháním. Poslední dva Nymburáci a materiáloví specialisté z letní sokolovny, jmenovitě pánové L. „Pyknik“ Dudla a T. „Kokos II.“ Kokojan, poměrně překvapivě proskočili až mezi osmičku nejlepších turnajových plejerů. Do čtvrtfinálových bojů se kvalifikovali ovšem každý jinou cestou. Kokojanovi pomohl už meisterštyk ve skupině, kde zdolal po pětisetové bitvě legendárního Wágnera ze Sadské. Tím pádem se poražený plejer stal jediným hráčem, který neobhájil post nasazené jedničky a skončil ve skupině až druhý. To logicky přiválo Kokojanovi do osmifinále relativně slabšího soupeře ze druhého místa skupiny E, a to konkrétně Brynycha z Lysé nad Labem. Ten Kokojanovi tři sety tvrdě vzdoroval a rezignoval až v poslední čtvrté sadě. „Timing špílu s titánem ze Sadské mi sedl optimálně, Mašín mne ve skupině rozehrál a dobrý kolega Lokša vůbec neunavil. Ani si skoro nevzpomínám, že jsme spolu dnes hráli. Z výhry nad sadšťáckou legendou mám ohromnou radost, ale měl jsem i kliku,“ sebekriticky poznamenal šťastný pedagog. Letošní krajský debutant Ladislav Dudla si čtvrtfinále vybojoval de facto až v osmifinálové bitvě. Tam totiž jako jediná dvojka ze všech skupin porazil prvního nasazeného ze skupiny H, kterým byl postarší bekhendový hráč Rákosník z Hradce Králové. Opět se jednalo o urputný boj, ve kterém sympatický nymbursko-seletický „Pyknik“ vedl již 2:0, ale nakonec, a to doslova s „odřenou“ pálečkou, triumfoval až v páté rozhodující sadě. „Pěkně jsem se zapotil, už jsem to viděl černě. Naštěstí tomu člověku v pátém setu došla šťáva,“ unaveně konstatoval usměvavý Dudla. Následné čtvrtfinálové duely již byly nad síly obou úspěšných Nymburáků. Chlapci podlehli svým kvalitním soupeřům po důstojném výkonu shodně 0:3. L. „Pyknika“ Dudlu přehrál pozdější turnajový vítěz Pych ze Sadské a unavený T. „Kokos“ Kokojan skončil na „raketě“ bronzového Doležala z Krchleb. Váženým a milým pánům J. Chladovi a P. Mrázovi patří velký dík za jejich neúnavné promotérství parádních turnajových i soutěžních akcí. Turnaj se celý den nesl v přátelské a pohodové atmosféře, neboť se na něm nevyskytla žádná turnajová „škodná“.
„Tak to má být. Když budete jezdit po turnajích, tak se, moji milí chlapci, ještě vypracujete. Mám z vašich úspěchů velikou radost. Tomášovi jsem věřil, je to můj osobní trenér a mentální kouč, který mne herně i psychicky drží nad vodou. Ani Láďa mne příliš nepřekvapil, je to fajn pyknik a má životní fazónu,“ konstatoval moudře po turnaji nejzkušenější a nejstarší člen oddílu Standa „Cháron“ Randa.
Zajímavé a klíčové špíly našich hráčů
Rufer – Juvčenko 3:0. Rufer – Heršálek 2:0 (útěcha), Plachý – Šimek 1:3 (osmifinále), Kokojan – Wagner 3:2, Kokojan – Brynych 3:1 (osmifinále), Dudla – Zelenka 3:2, Dudla – Rákosník 3:2 (osmifinále).
Konečné umístění našich plejerů:
Kokojan + Dudla: 5. – 8. místo.
Plachý: 9. – 16. místo.
Rufer: 21. – 25. místo.
Heršálek: 26. – 34. místo.
Tomáš Kokojan
