Lokomotiva Nymburk A – 2.kolo krajské play out vyřazovací soutěže
Veteráni z „áčka“ to „dali“ a zachránili tak pro Lokomotivu kraj. Bravo!
Nymburk „A“ – Sadská „C“ 10 : 8 Reálně dohráno 11 : 7!
Celkové body za dvojzápas Nymburk A: Piroutek 7 , Kyncl 7, Kokojan 3,5, Šimek 2, Mucha 0,5.
Celková barážová statistika „A“ týmu:
Nymburk – Žehuň 10 : 8 + 9 : 9, Nymburk – Sadská 9 : 9 + 10 : 8.
Tak to byla bitva a až do úplného konce. Zhruba dvě stě minut se dva tradiční rivalové, týmy Sadské a Nymburka, přetahovaly o veledůležité vítězství, zajišťující jistotu setrvání v soutěži. Po posledním „chopu“, „spinu“ či pinku se po zásluze z triumfu radovali domácí pašáci a mágové umělohmotných míčků. Chlapíky z Remanence nakonec nezastavil, a to ani ve druhé etapě jejich záchranné mise, patrně nejvyšší hráčský věkový průměr (58 let!)v rámci všech čtyřech krajských dvojek (osmačtyřicet týmů). Z hlediska víkendových soupeřů se mezi oběma partami jednalo přibližně o dvacetiletou věkovou proluku, což v reálu znamenalo poměrně rozevřené nůžky. Konečné zápasové resumé by se tak mohlo někomu zdát poněkud překvapující až velice nečekané. I přes určité odepisování některými soukmenovci svého klubového okolí, hodili veteráni zpackanou základní část sezóny za hlavu, zabrali a nepříjemnou baráž zvládli na výbornou! Poslední kýžený krok s urputnými „kousavci“ ze Sadské však nebyl vůbec jednoduchý.
Samotný vývoj prestižního duelu byl jako na houpačce. To potvrzují průběžné stavy zápasu 5:1, 6:2, 7:6 (!) a konečných 11:7. Vymodlenou desítku nakonec trochu paradoxně škubnul, celý špíl trápící se a tzv. herně „uzený“ J. „Šíma“ Šimek, známý v posledních sezónách jako „muž pozdních a nepotřebných vítězství“. Po pravdě řečeno, kýžený vítězný bodík v té době již sichroval rozjetý S. Piroutek, který na vedlejším stole drtil křečovitého a nervózního Dědka. Za klíčové, tzv. rozdílové body, lze označit tři vyhrocené zápasy. Nejprve se jednalo hned o úvodní debl Muchy s Kokojanem, kteří nečekaně otočili tento nepříznivě se vyvíjející špíl, a to dokonce z pěti mečbolů soupeře ve čtvrtém setu. Dalším „klíčákem“ byl doslova vydřený zápas Piroutka se Sláčalem, když veterán mladíka definitivně zlomil až ve třetí sadě. V té totiž neuvěřitelně otočil nepříznivý stav 3:7 na 11:7, čímž totálně uzemnil veškeré sebevědomí šikovného juniora. Za zajímavost určitě stojí fakt, že se legendární hráč chlapci v nedávné minulosti, a to zhruba pět let, osobně trenérsky věnoval. Posledním zlomovým špílem bylo vítězství „trávaře“ Kokojana, a to opět, nad nebohým a v té chvíli již poněkud zoufalým Sláčalem, „který“ se stal „žolíkem“ minulého měření sil v Sadské, kde „Vydrovcům“ doslova zachránil drahocennou remízu. Tentokrát mu však míčový univerzál Kokojan, a to kromě herního trestu, v podobě své neortodoxní a nepříjemné hry, taktéž s chutí vrátil těsnou porážku ze Sadské.
Zatímco tak posmutnělým chlapcům ze Sadské, v čele s rozmrzelým lídrem Vydrou, zbyly pouze oči pro pláč, mohli nymburští plejeři započít se zaslouženými oslavami. Za cinkotu veselých „kalíšků“ na po zápasové tiskovce, si tak navíc místní borci s chutí broukali pod vousy song nestárnoucího „hitmakera“ a frontmana skupiny Olympic, Petra Jandy, který nese trefný název „Jsem to já, jak za mlada“. Při této slavnostní příležitosti byl také A. Mlejnek st. oficiálně odměněn drobným darem za celoroční nezištnou pomoc družstvu.
A jak už je mým tradičním zvykem, závěrečné moudro, výchovný prvek či poučení pro naše mladé stolně-tenisové naděje. Nikdy to nevzdávat, bojovat a hrát až do poslední chvíle a „poslega“ sil i dechu. Ono to prostě někdy vyjde, jen musí být člověk trpělivý. A někdy se zase hold nezadaří, o tom je prostě sport i život. Hlavně se z toho nebortit, nezmatkovat a nepodléhat depresi či hysterii. Jak člověk, tak i tým musí chtít, mít vůli i pokoru a jít úspěchu a svému cíli společně naproti. No a to se „áčku“ právě letos podařilo, podceňovaná parta se semkla a nevzdala to. Za věrné podpory svých skalních fanoušků, v podobě otce a syna Mlejnků, bojovala v baráži doslova o každičký bod. A každý jednotlivec udělal pro úspěch maximum, a to dle svých momentálních možností i hráčských schopností. Nutno ještě spravedlivě dodat, že v kritických chvílích, naštěstí, přispěchal chlapíkům ze Zálabské herny, na pomoc i stolně-tenisový „Bůh“. Ale třeba si to, díky té úporné snaze a nezlomnému duchu, postarší pánové z Rémy, trochu i zasloužili….
Tomáš Kokojan
