Lokomotiva Nymburk A – 1.kolo krajské play out vyřazovací soutěže
Podceňované „áčko“ se semklo, ukázalo „morál“ a první kolo baráže zvládlo. Byly to ale velké nervy a dřina. Přesto paráda!
Tak za režii takovéhoto víkendového psycho thrilleru, by se v jádru nemusel stydět, ani sám proslulý mág děsu, pán hororu a mistr hrůzy, za jakého je spravedlivě považována režisérská legenda filmového plátna, pan A. Hitchcock, jehož jsem i já velkým obdivovatelem. Prostě drama až do úplného konce druhého vzájemného utkání. Nechyběly nervy, emoce, stres, strach i euforie, herní křeč i um, spolu se svazující odpovědností. Na jedné straně konečná radost, veselí a štěstí, na straně druhé zmar, frustrace, zoufalství, smutek a bolestné příkoří. Za bojovnost a herní kvalitu by si postup, dle mého osobního názoru, zasloužila obě mužstva. Ale i takový je sport. Po důležitých měřeních sil se, hold, nemohou radovat všichni. Ovšem naštěstí, a to z pohledu nymburských barev, „To (nakonec) byla, pánové, jízda“, jak v devadesátkách zpíval ve svém megahitu tehdejší frontman rockové kapely Turbo, charismatický R. Kybic. A taktéž dost dobrá práce! Prostě žehuňská mise splněna.
Víceméně podceňovaná a předem odepisovaná veteránská skvadra z Remanence se doslova „kousla“ a s notnou dávkou štěstí přetlačila zhruba o třicet let mladší a fyzicky našlapané soupeře ze Žehuně. Tím také dala pořádný flek a výchovnou ťafku všem škarohlídům a nepřejícím kverulantům z řad oddílové i laické veřejnosti. Při nedělním odpoledním odjezdu ze Žehuně si tak rozjaření a šťastní borci z kmenové Lokomotivy, mohli navíc s chutí pobroukávat popový hit V. Vávry z let osmdesátých, nazvaný trefně „Hrajeme dál, my kamarádi, hrajeme dál“, resp. „Díky, já jdu dál“ (opět megahit z dílničky R. Kybice). Je třeba ovšem poznamenat, že do družstva ze zálabské letní sokolovny, se jak mávnutím kouzelného proutku vrátil týmový duch, pozitivní nálada a velká vůle po úspěchu. Možná konečné vítězství samotné byla klika jako hrom, ovšem nutno podotknout, že chlapci z Nymburka šli úspěchu naproti a bojovali, seč mohli. Nic na tom nezměnil ani hráčský věkový průměr osmapadesát let. Určitě pomohla i upřímná podpora domácího fanouškovského „ultras-kotlíku“, v podobě otce a syna Mlejnků, kteří s týmem barážové utkání doslova prožívali a absolvovali oba těžké zápasy o všechno. A. Mlejnek ml. si dokonce i jednou zahrál a nebylo to vůbec špatné.
Závěrem lze bez nadsázky konstatovat, že to byla bitva jako hrom a pořádná dřina. Bylo to prostě o fous, ale na to se historie neptá. Byla sehrána spousta vyrovnaných špílů a pětisetových bitev. I tak by se dal definovat konfrontační souboj desátého týmu s jedenáctým (po odehrání základní části) v nadstavbové sestupové baráži. Postup Lokomotivy Nymburk „A“ jednoznačně utáhlo duo „špílmachrů“, v podobě zkušených matadorů M. Kyncla a S. Piroutka. Dvojice borců společně dohromady zařídila neuvěřitelných 16 bodů z devatenácti (včetně dvou deblů). Herně se hledající J. Šimek se zraněným T. Kokojanem přidali pouhé tři, avšak taktéž veledůležité, rozdílové bodíky. Jak již bylo uvedeno, „rémákům“ přálo i štěstí, hráči totiž odvraceli v několika vyhraných zápasech dokonce mečboly urputných žehuňských soupeřů. Je nasnadě, aby se, mnohdy tak nevypočitatelná štěstěna a stolně tenisový „Bůh“, od nymburáků neodvrátili alespoň ještě čtrnáct dní. Oba špíly byly odehrány v duchu fair-play a diváci se chovali velice slušně a férově.
Všichni hráči „áčka“ děkují svým oddílovým kamarádům, kteří přišli v sobotu fandit!
V druhém barážovém utkání čeká nymburáky nepříjemná Sadská. Vše je ale otevřené.
Výsledkový dvojzápasový servis: Nymburk – Žehuň 10:8 a 9:8.
Tomáš Kokojan
