Lokomotiva Nymburk G nepostupuje. Velká škoda. Počkají si na „trojku“ další rok.
Tak to se nepovedlo. To byla nakládačka a pěkná blamáž. Byl u toho i předseda Okresního svazu stolního tenisu, vážený pan Kraus, který se na rozhodující konfrontační špíl přišel osobně podívat svým kritickým okem. Velká zodpovědnost, přemotivovanost i nervozita nezkušených mladíků, neúčast lídra a uklidňujícího psychologa týmu Novotného, posila Žehuně v podobě údajné hráčky z vyšší soutěže, Pařezova zbrusu nová a herně nevyzkoušená „pálečka“, kupa smůly, souhra bídných okolností, anebo osud. Těžko říci, co považovat za klíčový faktor neúspěchu a víceméně potupné porážky. Resumé je však dané. „Falberovci“ dostali pořádně napráskáno, a to dokonce rozdílem třídy (4:14!). Nymburská parta zaskočených mladíků totiž svým zoufalým výkonem připomínala, namísto našlapaného parního stroje, který jde nekompromisně za svým postupovým cílem, spíše strmý pád akcií burzy v New Yorku. Plánované vítězné tažení se zvrtlo na zoufalý tanec mezi pukavci, který nemohl vést ke kýženému úspěchu.
Od počátku křečovitý a nemastně-neslaný výkon našich borců dokázali navenek poměrně nepříjemní, avšak absolutně soustředění „žehuňáci“, parádně zúročit ve svůj prospěch a opařeného soupeře tvrdě potrestat. Potupu ve finále dokonala i přítomnost dvou ženských soupeřek, které chlapcům daly pořádně na frak… Reálná naděje na postup Novotného skvadry se tak s největší pravděpodobností rozplynula jako pára nad hrncem. Zůstal jen smutek, zmar a frustrace. Co se dá dělat, sport je někdy, stejně jako život, tvrdý a po zásluze i trochu nespravedlivý. Škoda jen, že postupová euforie se zasekla až v úplně posledním kole. Bratrské dvojici nebyly tentokrát nic platné ani parádní celosezónní vyrovnané výkony, kdy se Martin s Michalem pevně drželi, a to díky luxusním osmdesáti procentům vítězné úspěšnosti, na špici žebříčku jednotlivců. O konečném postupovém nezdaru tak s největší pravděpodobností rozhodne jediný pokažený špíl, který zastíní jinak parádní sezónu.
Nakonec tradiční výchovný prvek. V globálu ovšem není ani tolik zarmucující fakt, že se prohrálo, ale jakým způsobem k hanebnému „zářezu“ došlo. Prostě takto se o postup nehraje, je třeba nadstandardně bojovat a doslova si herně rvát „zadky“. No a to nikdo z nás, přihlížejících, u kluků bohužel nezaregistroval…. Nicméně se nedá nic dělat. Je třeba se poučit z vlastních chyb, kousnout se a zkusit to za rok znovu, koneckonců mladíkům je teprve šestnáct. Není tedy kam pospíchat, je třeba především vydržet.
Nutno ovšem závěrem konstatovat, že se Falberům s Vrbou přeci jen něco výjimečného a velice pozitivního podařilo. Docílili totiž bezpochyby nejlepšího umístění mládežnického mančaftu našeho oddílu za více než třicet let. To se samozřejmě také počítá a z toho se chlapci mohou po zásluze radovat a být na sebe hrdí. Kromě toho nebýt letošní nepříznivé postupové konstalace, a to díky velkému množství potenciálně sestupujících týmů z kraje do našeho okresu (nejspíš tři až čtyři), byli by mladíci bývali v pohodě postoupili z okresního „pralesa“ i z druhého fleku.
TAKŽE JEDEME DÁL A ZA ROK SE TO URČITĚ POVEDE!!!!!
Tomáš Kokojan
